Možná to tak bylo, možná ne. Možná si kartotéku skutečně vymyslel nějaký úředník, jemuž se žádným jiným způsobem nedařilo zajistit pořádek v jeho spisech, možná v tom ale má prsty i někdo docela jiný, nějaký zlepšovatel, který chtěl třeba ulehčit úředním osobám život nebo který naopak vymyslel skříňku, jež se ale nehodila jeho původním záměrům, a než aby ji vyhodil, hledal tak dlouho někoho, kdo by ji chtěl, až se nad ním v nějaké úřadovně slitovali a vzali si to od něj.

Ale jedno je jisté. Že už v dobách, kdy jsem spatřil světlo tohoto světa, kartotéky byly. Byly na úřadech, byly v knihovnách, ve školách, byly prostě skoro všude. Všude tam, kde bylo potřeba nějak šikovně uspořádat papíry, od malých kartotéčních lístků až po daleko větší listiny. A byly o to důležitější, že jsme tehdy, hluboko ve dvacátém století, ještě mohli zapomenout na nějaké ty složky v počítačích, jež ještě nebyly, a proto bylo všemožných papírových dokumentů daleko víc než dnes a tyto také zabíraly podstatně víc místa. Takže se bez kartoték nedalo snad vůbec žít, neměly-li v tom mít odpovědné osoby chaos.
Dnes už je sice jiná doba, doba, kdy se už snažíme tolik nepapírovat, byť nejednou s nevalným úspěchem, ale i dnes jsou takové kartotéky leckde zapotřebí. Všude, kde je třeba něco založit. Založit tak , aby to tam nezůstalo založeno navěky, aby se to v pravém okamžiku zase našlo.
Protože kartotéky slouží témuž účelu jako kdysi, a proto by měly stejně jako kdysi i fungovat. Měly by v nich být poskládány nějaké ty lístky, a to třeba podle abecedy. Nebo podle čísla, podle adresy, podle… prostě podle toho, jak to jejich majitelům a správcům vyhovuje. Vzpomeneme-li na seriál M.A.S.H., pak si možná ještě vzpomenete na Radara, majícího mapu minového pole uloženou pod písmenem B jako „bum“.

A kolik jenom jemu podobných lidí najdete i dnes! Třeba v řadách lékařů, obchodníků, úředníků, administrativních pracovníků. Kteří mají kartotéky právě kvůli pořádku. I když se pochopitelně určitě i mezi nimi najdou tací, kterým slouží kartotéka i k ukrytí nějaké té lahvinky nebo něčeho jiného, co nemá šéf vidět.
Existují kartotéky plechové, dřevěné i jiné, estetické stejně jako nevzhledná monstra, a nezdá se, že by někdy měly přestat existovat. Protože i když žijeme v éře, kdy se leccos vyřizuje přes internet, pořád záleží i na nějakém tom lejstru, papírování navzdory všemu stále není a jen tak nebude na ústupu. A kartotéku tak bude potřebovat každý, kdo nechce skončit zavalen lavinou halabala navršených spisů.