Dnes už to bereme jako samozřejmost, ale kdo ví, jak by dopadlo lidové referendum v roce 1992 a jestli bychom ještě stále nebyli jedno společné Československo. Po pádu socialismu došlo k rozdělení mnoha států. Jugoslávie se rozpadla na šest států, a ještě dnes jsou tu snahy o další rozdělení, např. Kosovo. Podobně se stalo i se Sovětským svazem, který se rozpadl na patnáct států a co se nyní děje na Ukrajině je možná touha prezidenta Putina o znovu spojení Ukrajiny s Ruskem. Ani Československu se dělení nevyhnulo a jsme nyní dva nezávislé státy. Dnešní mládež už to nevnímá, ale my, padesátníci, si na společný stát ještě dobře pamatujeme.

Slovensko je menší než Česko jak územím, tak počtem obyvatel. Ve společném státě si možná připadali utiskovaní a podřizování, těžko říct. Politici nechtěli riskovat, jak by rozhodli lidé v referendu. Pravdou je, že by pravděpodobně Slováci chtěli oddělení a Čechům by to bylo jedno. Jsme nyní dvěma samostatnými rovnocennými státy. Máme obrovskou výhodu, že naše jazyky, kterými mluvíme, jsou si velice podobné a rozumíme si. Rozumíme si také proto, že řešíme podobné problémy.

Slovensko je pro Čechy místem, kde jezdí na dovolenou. Slovensko nabízí krásné hory, Vysoké Tatry, které jsou vyšší než ty české a tím pádem mají jiný ráz než Krkonoše nebo Jeseníky. Nabízí také řadu přírodních památek, jeskyně, travertiny, termální prameny, ale také kulturní památky, hrady, zámky apod.

Se Slovenskem máme taky společné, že máme přibližně stejné ceny za jídlo a ubytování. Proto vás ubytování u termálních pramenů, např. Velký Meder ubytování nezruinuje, ale užijete si parádní dovolenou. My jsme se rozpadli, ale Německo se spojilo a vznikla i Evropská Unie. Můžeme být suverénním státem, ale jsme příliš maličký stát, abychom byli plně soběstační. Proto je dobré být členem unie.